Malý münsterlandský ohař

 

Standard  FCI č. 102/ 06. 12. 2004/D

 

 

Krátký pohled do historie

 

Kolem roku 1870  byl znám v oblasti Münsteru dlouhosrstý křepelák, který pevně vystavoval, vynikal jistotou na stopě a uměl aportovat. V roce 1906 vyhledával básník Hermann Löns se svými bratry poslední jedince tzv. červených hanoverských vřesovištních brak a nazval je vřesovištním křepelákem.

Ve stejné době dosáhli první úspěchy s liniovým chovem baron Bevervörde-Lohburg a řídící učitel Heitmann z Burgsteinfurtu. A tak se v následujících letech ve Vestfálsku objevila tzv. dorstenská varieta.

Spolek pro malé münsterlandské ohaře byl potom založen 17. března 1912. Ten stanovil své cíle takto: “Účelem spolku je podporovat čistokrevný chov malého dlouhosrstého ohaře, chovaného již desetiletí v Münsteru“.   Brzdou chovu i činnosti spolku se v té  době  však  stala neexistence  jasně definovaného standardu a charakteristiky plemene. Teprve od roku 1921 se začalo chovat podle standardu  vytvořeného dr. Jungklausem.

 

Celkový vzhled: středně velký pes, silné a harmonické tělesné stavby, ušlechtilý a elegantní, vyvážených proporcí. Ušlechtilá hlava. V postoji  se vyznačuje plynulými liniemi s rovně nesenou oháňkou. Srst na předních bězích tvoří praporce, na zadních kalhoty a na oháňce výraznou vlajku. Srst má být lesklá, hladká až lehce zvlněná, hustá a nepříliš dlouhá. Pohyb je harmonický a prostorný.

 

Důležité proporce: délka těla od výstupku hrudní kosti po sedací hrbol má kohoutkovou výšku přesahovat maximálně o 5 cm. Délka mozkovny od týlního hrbolu ke stopu odpovídá délce mordy od stopu ke špičce čenichu.

 

Povaha: Malý münsterland je inteligentní a chápavý, velmi temperamentní, vyrovnaný, sebejistého chování. Ve vztahu k člověku je pozorný a přátelský ( rodinný pes ), má správnou sociální vazbu a vztah ke svému vůdci ( vhodný pro týmovou práci ). Je to náruživý a vytrvalý lovec s všestrannými loveckými vlohami, pevnými nervy a ostrostí na škodnou.

 

Hlava: typ je definován hlavou a výrazem.

 

Mozkovna/Stop: ušlechtilá, suchá, plochá až mírně klenutá, nepříliš výrazný ale zřetelně naznačen.

 

Obličejová část:

Nos: jednobarevný, hnědý.

Morda: silná, dlouhá, rovný nosní hřbet.

Pysky: krátké, přiléhavé, dobře pigmentované- jednobarevně hnědé.

Čelist/Chrup: zuby jsou silné, bílé, čelisti silné,pravidelný a úplný nůžkový skus, přičemž horní řezáky překrývají spodní, aniž by s nimi ztratily kontakt, zuby jsou postaveny v čelistech kolmo. Chrup tvoří 42 zubů podle zubního vzorce, s tolerancí  plus / minus 2x P1.

Líce: silné, svalnaté.

Oči: středně velké, ani vystouplé ani hluboko vsazené, nejlépe tmavohnědé. Víčka pevně přiléhají na bulvu a zakrývají spojivku.

Závěs: široký, vysoko nasazený, dobře přiléhá k hlavě, dolů se zužuje do špičky, natažen nepřesahuje ústní koutek.

 

Krk: jeho délka je v souladu s celkovou stavbou těla, směrem ke trupu pozvolna zesiluje. Šíje velmi svalnatá, lehce klenutá. Kůže na krku napjatě přiléhá – bez laloku.

 

Tělo:

Horní linie: rovná, lehce se svažuje.

Kohoutek: výrazný.

Hřbet: pevný, svalnatý, páteř má být zakryta svalstvem.

Bedra: krátká, široká, svalnatá.

Záď: dlouhá a široká, svalnatá, nesmí být sražená, nýbrž jen lehce skloněná směrem k oháňce. Pánev je široká.

Hrudník: spíše hluboký než široký, co nejdelší, dobře klenutá žebra.

Spodní linie a břicho: pozvolna se zvedá směrem k zádi, tvoří elegantní křivku, je suché.

 

Oháňka: vysoko nasazená s dlouhou vlajkou, u kořene silná, postupně se zužuje, středně dlouhá. V klidu svěšená, v pohybu nesená vodorovně, nepříliš nad linií hřbetu ani příliš zatočená. V poslední třetině smí být lehce zakřivená nahoru.

 

Končetiny

 

Hrudní končetiny: při pohledu zepředu rovné a co nejvíce rovnoběžné, z profilu postavené pod tělem. Vzdálenost od země k lokti by měla být přibližně stejná jako od lokte ke kohoutku.

Lopatka: těsně přiléhá k hrudnímu koši, mohutně osvalená, s ramenní kostí svírá úhel přibližně 90°.

Rámě: co nejdelší, dobře osvalené.

Lokty: dobře přiléhají k tělu, ani vbočené ani vybočené, rámě s předloktím tvoří správný úhel

Předloktí: silné kosti, kolmo postavené.

Zápěstí: silné.

Záprstí: postavené nepatrně dopředu.

Tlapky: kulaté a klenuté, prsty jsou sevřené, polštářky dostatečně silné, tuhé a odolné, bez příliš bohatého osrstění. Postavené rovnoběžně, nesměřují ani k sobě ani od sebe jak v klidu, tak i v pohybu.

 

Pánevní končetiny: při pohledu zezadu rovné a rovnoběžně postavené. Správně zaúhlené v koleni a hleznu. Silné kosti.

Stehna: dlouhá, široká, svalnatá, tvoří s pánví správný úhel.

Kolena: silná, stehno tvoří s lýtkem správný úhel.

Lýtko: dlouhé, svalnaté, šlachovité.

Hlezna: silná.

Nárt: krátký, postavený kolmo.

Tlapky: viz. tlapky u hrudních končetin.

 

Pohyb: prostorný, vychází ze zádi a dobře pokrývá terén, koordinovaný, končetiny pracují v ose, pes se pohybuje přímo. Mimochod je nežádoucí.

 

Kůže: napjatě přiléhavá, netvoří záhyby.

 

Srst: hustá, středně dlouhá, hladká až mírně zvlněná, přiléhavá, nepropouštějící vodu. Obrysy těla nesmí být zakryty příliš dlouhou srstí. Hustota srsti má poskytovat co nejlepší ochranu proti zranění i terénním a klimatickým podmínkám. Krátce osrstěný, hladký závěs je chybou. Přední běhy s praporci, kalhotky na zadních bězích dosahují až k hlezennímu kloubu. Konec oháňky s dlouhou vlajkou je bílý. Příliš bohaté osrstění hrudníku je nežádoucí.

 

Zbarvení: hnědobílé a hnědý bělouš s hnědými plotnami, pláštěm, nebo tečkami. Lysina na hlavě je přípustná. Tříslové pálení je dovoleno na mordě, očích a kolem řitního otvoru. (Jungklausovy znaky)

 

Výška: výška v kohoutku psi: 54 cm, feny: 52 cm, s přípustnou odchylkou plus/minus 2 cm.

 

Vady: všechny odchylky od  uvedeného standardu musí být považovány za vady a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti.

 

Hrubé vady(značné odchylky od standardu)

-         těžkopádná,hrubá tělesná konstrukce, příliš hrubá kostra,

-         značná disharmonie mezi trupem, krkem a kohoutkovou výškou,

-         více než 50% nosu zbarveno masově nebo skvrnitě,

-         špičatá morda, prohnutý, nebo vydutý  nosní hřbet,

-         příliš světlé oko, světle žluté oko,

-         příliš mělký hrudník, nebo příliš plochý nebo sudovitý,

-         silně vybočené nebo vbočené lokty,

-         strmé záprstí,

-          kravský , nebo sudovitý postoj, jak v klidu tak i pohybu,

-         roztažené prsty, (otevřené tlapky), ploché tlapky (prošláplé),

-         těžkopádný pohyb,

-         hladký závěs bez osrstění, příliš dlouhé a kudrnaté třásně na závěsech,

-         příliš kudrnatá srst,

-         odchylky od výšky více než plus/minus 2 cm, avšak ne více než plus/minus 4 cm.

 

Vylučující vady:

-         bázlivost, agresivita, strach před zvěří nebo výstřelem,

-         hrubé odchylky od typu plemene, nevyjádřenost samčího nebo samičího typu,

-         úplná depigmentace nosní houby,

-         všechny odchylky od správného nůžkového skusu, mimo nadpočetné nebo chybějící 2 x P1,

-         mezera mezi čelistmi nebo pysky,

-         dravčí oko,

-         ektropium, entropium, distichiasis (zdvojené řasy),

-         příliš volná kůže na krku-lalok,

-          kapří hřbet,

-          prohnutý hřbet, zakřivená páteř,

-         deformace hrudního koše, např. „odsazený hrudník“,

-         zalomená oháňka, stočená oháňka a jiné vady, např. příliš krátká nebo příliš dlouhá oháňka,

-         jednobarevnost,

-         odchylka od výšky větší než plus/minus 4 cm,

 

Jedinci, na kterých se zřetelně projeví porucha psychiky nebo chování musí být vyloučeni.

 

 

Poznámka: Psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.     

 

 

                                                            Zpět