3/3

Tranzistor

   Tranzistor je polovodičový zesilovací prvek, který obsahuje dva PN přechody. Může být zapojen buď v propustném nebo závěrném směru a v zapojení se společnou Bází, Emitorem nebo Kolektorem. Tranzistor je tvořen krystalem polovodiče se třemi oblastmi s vodivostí typu P, typu N a znovu typu P. Podle toho jak jsou tyto vrstvy uspořádány existují tranzistory PNP a NPN. Tranzistor je též základním stavebním prvekm integrovaných obvodů (IO)

Bipolární tranzistory

   Malými změnami napětí na bázi mohu výrazně ovlivnit proud mezi emitorem a kolektorem, z čehož vyplívá možnost zesilování. K tomu stačí napětí jen několik voltů. Bipolární tranzistory umožňují vyšší hodnoty frekvence na úkor hustoty integrace. Nesmí se zatěžovat velkým napětím.

Unipolární tranzistory

   Se vzrůstajícím napětím na řídicí elektrodě klesá procházející proud, z čehož vyplývá možnost zeslabování proudu a nižší spotřeba proudu, což je konstrukčně méně náročné a umožňuje tak větší hustotu integrace. Hůře se ovšem ovlivňují parazitní vlastnosti.

Základní třídění unipolárních tranzistorů:

FET (Field Effect Transistor) - tranzistor řízený polem

s přechodovým hradlem (NIG FET) - s neizolovaným přechodem

s přechodem PN (J FET)

s přechodem kov - polovodič (MES FET)

s izolovaným hradlem (IG FET) - mají izolovanou elektrodou od kanálu

kov - izolant - polovodič (MIS, MOS) - slouží pro výrobu pamětí pro BIOS, CMOS, vlastní spotřeba je zanedbatelná (na zálohu postačí malá baterie). Jsou pomalé, a proto je nelze použít jako operační paměti. Jsou citlivé na statickou elektřinu (přeskakující jiskry mají až několik kV) jelikož dochází k průrazu izolační vrstvy nebo snížení životnosti.

tenkovrstvé TFT