CPU - Central Procesing Unit
Informace o obrazu, v digitální formě, která opouští CCD či CMOS čip jde do CPU, centrální výpočetní jednotky fotoaparátu. Zde je přepočítána na některý obrazový formát (dle výběru uživatele) a teprve poté pokračuje dál směrem do Cache, nebo rovnou na kartu. CPU řídí celé dění v digitálním fotoaparátu a na jeho výkonnosti také závisí rychlost provedení procesu od sejmutí obrazu na čipu do jeho uložení na kartu.
Pro přiblížení lze říci, že formát je způsob zakódování informace o obrazu do posloupnosti jedniček a nul. Většina digitálních fotoaparátů umožňuje volbu mezi formáty, ale ne každý se hodí na všechno (proto je jich také víc, že). Formát souboru (tedy i snímku) se pozná podle jeho přípony, pro JPEG je JPG atd.. Více informací naleznete tabulce níže.
Formátem je myšlen formát souboru, do kterého je uložený snímek. Nejčastěji používaným formátem je JPEG, tento formát je kompresní, což značí, že snímek bude relativně malé velikosti (vejde se jich na kartu víc), ale s jistou ztrátou kvality. Stupně komprese lze u většiny fotoaparátů volit alespoň ze tří úrovní. Úroveň komprese se jednak projeví na velikosti snímku (větší komprese = menší velikost snímku) a druhak na kvalitě (větší komprese = horší kvalita). Zhoršení kvality snímku se projevuje ve slévání podobných barev ve vodorovném směru a v rozostření okrajů.
Pro velkoformátový tisk a pro výřezy z konečného záběru je vhodný formát TIFF. TIFF je obrazový formát bez komprese a tedy i bez ztráty kvality. Díky tomu ale nabývá jeho velikost oproti JPEGu až 9x (9x méně fotografií na kartě). Rozdíl v kvalitě záběru TIFF a JPEG s nejnižší kompresí je minimální (pod 10%), zato 9-ti násobný přírůst velikosti je velmi citelný. Proto je TIFF určen pouze pro záběry, které se budou tisknout na velké formáty a pro záběry, z kterých bude použito jen několik desítek procent plochy (výřez, makro fotografie).
Specialitou je formát RAW, nejedná se o obrazový formát ale o souborový formát pro surová, nezpracovaná data. Normálně jsou data proudící z CCD či CMOS čipu zpracována na CPU do obrazového formátu a ten je pak jako soubor uložen na paměťovou kartu. Při focení formátem RAW se nezpracovává nic, data CPU pouze protékají a ihned se ukládají na kartu. To zrychluje práci fotoaparátu zejména při sériovém snímání. Velikost formátu RAW je navíc značně menší nežli konkurenčního TIFF, i když je stále 2-3x větší nežli velikost JPEGu.
Nevýhodou RAWu je to, že teprve musí být zpracován v počítači a to ve specializovaném foto-programu (Photoshop, Paint Shop atd..). Odpadá tedy přímý tisk z fotoaparátu rovnou na foto-tiskárnu. Protože RAW není přepočítaný na obraz, tak se musí pro náhled na displeji fotoaparátu ukládat zvlášť malý obraz jako JPEG, který se pak zobrazuje na displeji aparátu místo nepřepočítaného RAWu. Velikost tohoto zástupného snímku je ale velmi malá a tak nám kartu rozhodně nezahltí.
Velikou předností RAWu, o které se obecně neví, je to, že není tak citlivý na přeexpozici jako ostatní formáty. Všem digitálním formátům nevadí podexpozice, to lze úpravou zachránit, ale přeexpozice snímek spolehlivě zničí. Pouze RAW je odolnější, protože když se přepočítává v počítači kde je CPU několikatísíckrát výkonnější nežli to v digitálním fotoaparátu, tak se tak děje podle náročnějších a dokonalejších algoritmů a používá se vyšší barevná hloubka. Pokud vám tedy na nějakém snímku obvzláště záleží, použijte RAW formát. Dříve tento nadějný formát podporovala pouze firma CANON, ale časy se mění a tak již i MINOLTA, OLYMPUS a NIKON jej zabudovávají do svých aparátů.
Zde je tabulka nejčastěji používaných formátů a jejich nejhlavnější vlastnosti:
| Formát snímku | Přípona | Komprese | Velikost | Použití |
| TIFF | TIF | ne | obrovská | Pouze pro velkoformátový tisk, nebo pro výřezy |
| RAW | RAW | ne | střední | Obecné použití, velmi světlé snímky |
| JPEG | JPG | ano (volitelná) | malá | Obecné použití, tmavé snímky |
Interpolace je specialita fotoaparátů velmi levných (pod 10.000,- Kč), nebo velmi drahých (nad 50.000,- Kč). Interpolace znamená, že fotoaparát dopočítává body do vyššího rozlišení, než které zvládne CCD nebo CMOS čip. Kvalitou je takový interpolovaný snímek samozřejmě horší nežli neinterpolovaný z čipu s vyšším rozlišením, ale fotoaparáty s čipem s vyšším rozlišením jsou buď neúměrně drahé, nebo zatím nejsou k mání. Tímto způsobem lze používat aparát s 3.34 Mpix jakoby se jednalo o aparát s 5.4 Mpix čipem. Obvzláště vhodné pro interpolované snímky jsou Super CCD čipy s osmiúhelníkovými světločivnými buňkami.
Videosekvence u digitálního fotoaparátu je něco jako snímky u digitální videokamery. Jedno se nevyrovná druhému, proto máme zvlášť digitální videokamery a digitální fotoaparáty. Většina fotoaparátů má tuto funkci, ale jedná se o rozlišení 160x120 pix, 320x256 pix, maximálně a výjmečně 640x480 pix. Navíc lze nafilmovat pouze několik vteřin či desítek vteřin záznamu, dokud se nevyfotí kapacita vyrovnávací paměti. Pouze několik fotoaparátů může filmovat, dokud mají místo na kartě. Jako doplňující funkce ano, ale nikoliv jako stěžejní vlastnost.
Nejčastěji používané formáty pro záznam videosekvence jsou MOV (Quick Time Movie JPEG), AVI a dokonce GIF a MPEG (typ I a II). Některé fotoaparáty umožňují nahrávání videosekvencí i se zvukem a specialitou SONY je i vestavěný reproduktor, takže lze přehrávat videosekvence na monitoru aparátu i se zvukem.