Běžný účet je netermínovaný účet pro každodenní hospodaření s osobními a rodinnými finančními prostředky. Na tento účet se můžou peníze libovolně vkládat, a to buď převodem z jiného účtu (mzda, důchod, sociální dávky) nebo v hotovosti, a zároveň kdykoli tyto prostředky v hotovosti vybírat či převádět na jiný účet. K účtu si klient může zřídit trvalé příkazy k úhradě pravidelných plateb, inkaso či SIPO (sdružené inkaso plateb obyvatelstva). Prostřednictvím běžného účtu můžeme vykonávat samozřejmě i jednorázové platební příkazy.
S běžným účtem je spojeno i poskytování tzv. výhodných balíčků. Některé ze služeb jsou v rámci balíčku zdarma nebo za výhodnější poplatek.
Pro lepší dosah účtu si můžeme zřídit produkt z oblasti přímého bankovnictví, např. telebanking, GSM banking, internet banking a homebanking.
Na bankovním trhu v ČR působí cca 30 subjektů s bankovní licencí.
Nabídka jednotlivých běžných účtů je odlišná pro občany a firmy. Pod pojmem občan náleží fyzická osoba, která nepodniká. Nezřídka si však běžný účet z této kategorie pořizují i drobnější podnikatelé. Pod kategorii firmy patří podnikatelé, samotné firmy (často odlišované podle velikosti), municipality, neziskové organizace, bytová družstva, společenství vlastníků jednotek a rovněž různé další instituce či korporace.
Každý bankéř by měl klientovi doporučit následující strategii: Na běžných účtech by měly být uloženy jen nezbytné prostředky, takové, které opravdu klient potřebuje či v brzké době bude potřebovat. Pro své nízké úročení se však zásadně nehodí k tomu, aby na nich ležely přebytečné peníze. V případě, že má klient k dispozici volné peněžní prostředky je lepší využít raději jiného produktu, který bude lépe zhodnocovat úspory. Nejpoužívanější jsou termínované vklady, spořicí účty, podílové fordy či stavební spoření.
Peníze může klient na účet vkládat buď v hotovosti na přepážce banky, nebo převodem z jiného účtu. Prostředky lze obdobně z účtu získat zpět, existují tři základní způsoby:
Při výběru banky by se klient měl zaměřit jednak na její solventnost a stabilitu, jednak na poplatky spojené s běžným účtem - např. poplatek za vedení účtu (zpravidla měsíční), zasílání výpisu z účtu, vydání karty, výběr z bankomatu a domácí platby. Dalším kritériem při výběru mohou být doplňkové služby k běžnému účtu, např. platební karta, využití spořícího účtu, využití kontokorentu atd.
Banky nabízejí tzv. balíčky služeb. Klient by se měl informovat, co případné balíčky služeb za svou cenu kromě vedení účtu nabízejí. Mohou být velmi výhodné (zvlášť pro aktivní klienty, a to pokud zahrnují některé operace zdarma), ale také se může snadno stát, že klient bude platit za něco, co vlastně nevyužije.
Běžný účet si klient zřizuje, aby mohl využívat bezhotovostního styku s různými institucemi. Bezhotovostním stykem se rozumí pohyb peněz pomocí převodů na běžné účty.
Máme dvě formy bezhotovostního styku:
Při platebním styku se využívají tyto formuláře:
Z podstaty běžného účtu vyplývá, že výše zůstatku na něm se často mění. Zvyšuje se zaslanými náhradami našich pohledávek a naopak se snižuje provedením našich platebních příkazů k úhradě. Na konci úrokového období nám banka též na běžný účet připíše úroky z částek, které na něm byly uloženy.
Pro výpočet úroků na běžných účtech se vyvinuly tři různé formální postupy:
Všechny výše uvedené metody používají pro stanovení výše úroku výpočet pomocí úrokových čísel (viz www stránka Úvod do financí, kapitola Úrokování).
Zjednodušeně řečeno mají banky dvě možnosti jak vydělávat - úrokové marže a poplatky. Aby bylo možné dostatečně vydělávat z úrokových marží, je nutné poskytnout mnoho úvěrů s vysokou marží a nebo méně úvěrů, ale s ještě vyšší marží. Trh v ČR je pod tlakem silného konkurenčního boje, žádá si výhodné sazby a tak je jen velmi těžké na maržích vydělat. Zbývají tedy poplatky. K poplatkům je však třeba zmínit i skutečnost, že ve svém součtu nejsou čistým ziskem banky, ale hradí se z nich i některé povinnosti, které banka má. Banka například hradí poplatky třetích stran (poplatek společnostem platebních karet), poplatky za připojení k mezinárodní telekomunikační síti, jejímž prostřednictvím probíhá zahraniční platební styk, mzdy zaměstnanců, náklady na archivaci a administrativu apod.
Je to služba, která umožňuje komunikaci banky a klienta bez toho, aby klient musel banku navštívit. Vše se děje pomocí buď telefonu (a to i mobilního) nebo počítače a internetu. Platby pomocí přímého bankovnictví jsou díky poplatkové politice bank podstatně výhodnější než klasické platby na přepážce a pomocí pošty.
Kontokorentní úvěr je krátkodobý úvěr, který je vázán na běžný účet. Banka umožňuje klientovi čerpat peníze do mínusu. Úvěr se může opakovat. Jakmile klient "půjčku" splatí (čili navýší stav účtu na částku, kterou si půjčil, plus úrok), může z principu revolvingu opět čerpat do mínusu. Banka určuje limitní částku, do které klient může ze svého účtu čerpat. Pokud hranici překročí, zaplatí vysoké penále (ve výši mezi 25 až 30 % z přečerpané částky). Smlouva o poskytnutí úvěru se většinou uzavírá na jeden rok a automaticky se obnovuje.
Kontokorentní úvěry jsou vhodné pro krátkodobé financování potřeb, ale nehodí se jako náhrada běžných spotřebitelských úvěrů, až na výjimky mají výrazně vyšší úrokovou sazbu než běžný spotřebitelský úvěr.
V současnosti se úrokové sazby u těchto úvěrů pohybují od 11 do 19,9 % p.a. V současné době nejvyšší úrokové sazby maji Raiffeisenbank (19,9%) a Komerční banka (19%).
Platební karta umožňuje jejímu držiteli vybírat hotovost na přepážkách bank, z bankomatů, platit za zboží v obchodech, restauracích, v hotelích, na internetu apod. Platební (neboli debetní) kartou může klient utrácet své peníze do výše zůstatku na svém běžném účtu (či do výše kontokorentu). Tím se liší od karet kreditních, se kterými se nakupuje výhradně na úvěr. S platební kartou jsou spojeny i roční poplatky. Některé banky však nabízejí vedení platební karty v rámci balíčkových účtů zdarma.
U kreditní karty klient při jejím použití čerpá úvěr. Čerpaný úvěr je revolvingový (opakující se), s každou uskutečněnou splátkou úvěru se úvěrový limit automaticky obnovuje. U kreditní karty je možnost odložení splácení (v případě debetní jsou peníze odečteny z účtu okamžitě). Úroky z tohoto úvěru jsou hodně vysoké (úroková sazba se pohybuje od 15% do 30% ročně). Kreditní karta se dá zřídit jak v bance, tak prostřednictvím splátkových společností. Kreditní karty banky často nabízejí v rámci svých balíčkových účtů nebo se dají zřídit samostatně (s čímž souvisí poplatky za zřízení a vedení kreditní karty, vedení úvěrového účtu, výpisy z úvěrového účtu apod.).
Spořící účet v sobě spojuje výhody dvou finančních produktů , a to termínovaného vkladu (zhodnocení finančních prostředků) a běžného účtu (likvidita vložených prostředků). Další informace viz www stránka Úvod do financí, kapitola Spořicí účty.
Založit si ho může každý klient banky u většiny bank v České republice. Někdy je také nabízený v rámci "balíčkových účtů" ke klasickému běžnému účtu zdarma. Nabídka měn, v nichž je možné devizový účet vést, je však různá. Těmi základními, ve kterých se účet zřizuje , jsou dolary a eura. Velké rozdíly lze nalézt ve výši poplatků, úrokových sazeb i minimálních vkladů, stejně jako v rozsahu návazných služeb. Na devizovém účtu by neměly být uloženy příliš vysoké částky peněz, účty totiž nejsou na rozdíl od termínovaných vkladů v cizí měně příliš úročené. Spekulovat na pokles nebo vzestup kurzu cizí měny můžete s pomocí derivátů.
Vytvořeno s podporou grantu FRVŠ 1857/2009