Kurikulární reforma školství

Dvojúrovňové kurikulární dokumenty (státní a školní úroveň)

Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (RVP ZV) a tvorba Školních vzdělávacích programů (ŠVP)

Dokumenty

V současné době je kurikulárním dokumentem na státní úrovni tzv. Standard základního vzdělávání platný od roku 1995. Všechny současné schválené a platné školní vzdělávací programy na ZŠ (např. Základní škola, Obecná škola, Národní škola) musely splňovat požadavky tohoto Standardu.

Od školního roku 2007/2008 začaly základní školy postupně vyučovat podle již zmíněného RVP ZV (nejprve v 1. a 6. ročníku). Tento dokument je však dokumentem na státní úrovni a neznamená to, že by školy učily přímo podle tohoto materiálu (to by v podstatě byl návrat k jednotné škole). Tento dokument (RVP) na státní úrovni v podstatě nahradí Standard.

Podle čeho tedy školy vlastně učí, jak budou vypadají osnovy, učební plány apod? Programy, které vycházely ze Standardu přestanou postupně v jednotlivých ročnících platit. Školy zde dostávají do rukou obrovskou možnost svobody ke tvořivosti, ale také velkou odpovědnost. Podle RVP si vytvořily své vlastní Školní vzdělávací programy, které by jim měly být šité na míru, které jim měly umožnit co nejlépe využít jejich vlastního potenciálu a které by také měly nejlépe reflektovat potřeby jejich žáků. Jinými slovy, RVP bych přirovnal k mantinelům hokejového hřiště, uvnitř kterého se prohánějí tvořiví hráči (učitelé), kteří jako vysokoškolsky vzdělaní odborníci nejlépe dokáží posoudit potřeby jejich svěřenců a promítnout je do ŠVP. Jediné co přitom musí mít na mysli jsou právě ty rámce (proto rámcový), v podobě určitých výstupů.

Když se podíváme na samotnou strukturu RVP ZV, tak si hned všimneme určitých rozdílů oproti současným programům. Není cílem zde charakterizovat jednotlivé části RVP, ale upozornit na některá specifika. Asi každého učitele (studenta učitelství) nejprve zaujme absence klasických osnov rozdělených podle předmětů. Jednotlivé vzdělávací oblasti nejsou rozděleny striktně do předmětů a ročníků. V tomto je ponechána odpovědnost na škole. Dokonce i navrhované učivo ve vzdělávacích oblastech je pouze velmi obecně nastíněno a hlavně pouze doporučeno. Jediné co je škola povinna dodržet, jsou tzv. výstupy (ve 3., 5. a 9. ročníku), tedy co má žák znát a umět (prostřednictvím jakého učiva, jakých strategií a ve kterém období záleží na škole).

Dalším prvkem kterým se RVP výrazně odlišuje od současných programů je důraz na tzv. klíčové kompetence (je jich zde vymezeno šest) (dále KK). Ty chápe jako soubor vědomostí, dovedností, schopností a postojů, které mají být rozvíjeny pokud možno v rovnováze. V současných programech jsou nejvíce zdůrazňovány znalosti a vědomosti.

Posledním prvkem na který bych rád upozornil jsou tzv. průřezová témata (je jich zde vymezeno také šest) (dále PT). Jsou v podstatě obsahem učiva, které je nějakým způsobem jiné, zvláštní a zaslouží si zvýšenou pozornost. Slovem průřezová se myslí, že skutečně prolínají předměty a ročníky celého základního vzdělávání. Je možno PT začleňovat do výuky buď jako samostatné předměty, ale lépe je je integrovat do běžných předmětů a nebo nabízet pomocí výuky v projektech či blocích.

Vlastní Školní vzdělávací program tedy musí respektovat vše výše uvedené. Jeho struktura se částečně bude odlišovat od RVP. Zde již budou jednotlivé předměty (tak jak si je školy nadefinují), učivo přiřazené k ročníkům (v této podobě již závazné), výchovné a vzdělávací strategie, zařazení PT, rozvíjení KK atd. ŠVP tedy budou kurikulárními dokumenty na školní úrovni, podobně jako doposud byly Základní škola, Obecná škola a Národní škola.

 

Praxe

Samozřejmě, že příprava výuky podle RVP a vlastní tvorba ŠVP kladla na školy v minulém období určité zvýšené nároky. Byl tu i určitý časový tlak, začátek školního roku 07/08. Učitelé také nikdy před podobnou situací nestáli, "osnovy" za ně vždy někdo vytvořil. Proto se také některým do toho ani moc nechtělo, necítili se k tomu kompetentní. Mnoho z nich to ale naopak cítilo jako určitou výzvu a možnost konečně učit tak jak by chtěli.

Je zde třeba říci, že na tvorbu ŠVP nebyli sami!

Byly zde zkušenosti pilotních škol (těch, které ověřovaly RVP od počátku), jsou zde webové portály (www.vuppraha.cz, www.rvp.cz), je zde Manuál a hlavně nabídka různých školení. Z hlediska systémovosti byla asi nejvýznamnější nabídka vzdělávání, kterou zde prezentoval Národní institut dalšího vzdělávání (dále NIDV). Ten spustil projekt Koordinátor hrazený převážně z ESF. Cílem tohoto projektu bylo vyškolení školních koordinátorů (tedy učitelů z jednotlivých škol), kteří by dokázali ve svých sborech nastartovat a metodicky vést tvorbu ŠVP. Každá škola tedy měla možnost zcela zdarma vyslat svého koordinátora na šestidenní školení, které vlastně i svojí strukturou jaksi kopírovalo imaginární tvorbu ŠVP. Součástí projektu byly i tzv. akce na zakázku a event. konzultace (i po telefonu). V akcích na zakázku, které následovaly až po vyškolení koordinátora, si školy mohly do svých sborů pozvat odborníky na zpracování konkrétních částí ŠVP (např. KK, PT, učební plán, očekávané výstupy oborů apod.). Přes určité výhrady, které v současnosti k projektu Koordinátor jsou, si myslím, že projekt měl význam a většina škol jeho nabídky maximálně využila. Samozřejmě zde bylo i stále ještě je mnoho komerčních aktivit (společností), které nabízejí různá školení různé úrovně a zaměření se vztahem k tvorbě ŠVP. O pomoc se školy mohly a mohou také obracet na pedagogické fakulty.

 

Zpracoval:
Mgr. Radek Cvach, KPE PF JU ČB (lektor NIDV a INFRA pro oblast RVP)
Mgr. Renata Jandová, KPE PF JU ČB (lektor NIDV pro oblast RVP)