Fotogalerie

KŘÍŽEM (objekty, malby, kresby, grafika)

1. 8. - 31. 8 2014 v Galerii kostela sv. Marka Soběslav

Nejen neobyčejný interiér galerie kostela sv. Marka inspiroval členy Katedry výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích k vytvoření volného konceptu výstavy jejich výtvarných realizací, nazvané Křížem.

Výtvarníci-pedagogové se tradičně (mimo publikační a vědecké činnosti) prezentují i autorskou uměleckou tvorbou v zahraničí i tuzemsku podle jednotlivých odborných profilů členů sboru. Tyto aktivity jsou důležitou prezentací jejich profesionality, protože se podílejí významným způsobem na výchově mladých učitelů výtvarné výchovy. Katedra výtvarné výchovy byla v nejrůznějších organizačně administrativních podobách součástí Pedagogické fakulty v Českých Budějovicích od jejího založení v akademickém roce 1948/49. Jejími učebnami a ateliéry prošlo mnoho generací posluchačů, ale i těch, jež je na dráhu výtvarného pedagoga připravovali. Jde o více jak tři desítky pedagogů, kteří se na výchově budoucích učitelů výtvarné výchovy podíleli v interním zaměstnaneckém poměru, a pěti desítkách externích odborníků.

Současný kolektiv výtvarníků se tedy prezentuje autorskými artefakty, jejichž jednotící prvek je naznačen názvem - "Křížem". Výstava objektů z kamene, skla i kovu, maleb, kreseb a grafik různými způsoby ukazuje velmi široké spektrum autorských interpretací daného tématu.

Charakteristickým rysem myšlenkové malířské interpretace námětu Petra Brožky je úspornost záběrů a kompozice, při naprostém využití různorodých možností techniky kladení barev. Prostor, který je skutečný i relativní, získává na novém významu - je interpretován jako předmět filozofie.

Práce Radko Chodury můžeme snadno vnímat jako reflexívní záznamy jeho intelektuálního a profesního života. Tvorba cyklů a návraty k zásadním tématům s potenciálem mnohovýznamového symbolu prozrazuje potřebu autora v dialogu sama se sebou obnovovat nezpochybnitelné hodnoty. Charakteristickým rysem obrazů je práce se strukturou, formou a jemnou barevností.

Keramické reliéfy i volné objekty Josefa Lorence jsou výrazně stavěné formy se stopami expresívního tvůrčího procesu, hranice téměř archetypálních objektů. Sochařské realizace v různých druzích kamenů jsou komponovány jako kontrast monumentálních forem a jemných detailů, které umocňují námět.

Dnes již externí spolupracovník katedry Roman Kubička je malíř s nezaměnitelným, výrazným a silně expresivním malířským gestem. Gesto i zvláštní barevnost podtrhují existenciální pocity a jsou vázány na emotivní obsah kompozičních námětů.

Jaromíra Němcová jako jediná z vystavujícího kolektivu působí pedagogicky na Univerzitě v Pardubicích v Ateliéru výtvarné přípravy. V sochařské tvorbě užívá forem zásadních, lapidárních, daných jasným konceptem. Ve své grafické tvorbě kombinuje klasické postupy s netradičními technikami, vytváří několikanásobné soutisky tematických cyklů.

Aleš Pospíšil tvoří své grafiky využitím klasických hlubotiskových technik. Na první pohled vidíme nefigurativní tvarosloví, upoutají klíčové grafické prvky: elementární symboly, barva, strohý formální chromatický repertoár. Příběh je zde ale patrný pohybem, zvukem a rytmem. Promlouvá o nekonečném čase, pohybu i o nás.

Tvorba Dominiky Sládkové a Petra Sládka je charakteristická široce rozvětvenými cykly naplněnými zajímavými obsahy. Tematicky a námětově se nevyhýbají figurálnímu, předmětnému a symbolickému vyjádření. V případě autorských knih, jež jsou zpracovávány klasickou, ale i experimentální formou, je patrné zamýšlení se o transformování tématu k dalším významovým výpovědím.

Věra Vejsová využívá tzv. technologii fusingu, která umožňuje kombinacemi řezaných prvků vytvářet různorodé struktury a tvary odlehčených forem a perforací. Tato nová cesta začíná u grafického detailu, který je skládán do větších kompozičních celků tvořících příběh. Proces zkoumání možností této techniky se často blíží ryzímu experimentu.

Lenka Vilhelmová aplikuje různorodé grafické techniky do vícenásobných přetisků s prořezávanými matricemi, s velmi strukturálním hlubotiskovým provedením. Zesiluje tím působení barvy i struktur, aby docílila co nejsilnějšího obrazového účinku svého tvůrčího záměru. Aplikace těchto postupů nevyhnutelně ústí v originální technologické experimenty velkých formátů v rozsáhlejších celcích s existenciální tématikou.

Kříž jako znak a symbol v tisícileté historii evropské kultury získal mnohé významy, přesto k nám v různých souvislostech, situacích osobních i celospolečenských, mluví naprosto srozumitelným způsobem. Kříž jako znak grafický, jako průnik dvou přímek, jako střet dvou prvků, má svou výtvarnou, estetickou i psychologickou sílu. Bereme tedy soubor vystavených prací jako nenásilnou připomínku toho, abychom i v téměř idylickém čase léta nezapomínali, že nejen historie minulá, ale i přítomný čas léta je pro mnohé lidi a území obdobím těžkých zkoušek.

 

Úvodní text pro výstavu "Křížem" od rektora Jihočeské univerzity:

Krása výtvarného umění v nejrůznějších jeho formách nás znovu a znovu přivádí k úžasu, podobně jako hloubka lidského poznání. Aby ne, vždyť právě věda a umění patří k sobě už od doby, kdy člověk začal rozum brát, tedy mnohem dříve než se dle řecké mytologie ochrany moudrosti a umění ujala bohyně Athéna. Jistě není náhodou, že její další kompetencí byla ochrana statečnosti, ostatně byla to bohyně vítězné války. Dnes se nám zdá těžko uvěřitelné, že již v době antického Řecka bylo třeba chránit moudrost a umění, a přeci tomu tak bylo.

V novodobých dějinách civilizace to ovšem nikoho nepřekvapuje, člověk Homo sapiens nedbá a znovu a znovu testuje možnost své existence bez moudrosti/vědy a umění, vždyť co kdyby ušetřil, aby si mohl dopřát lepší životní úroveň. Raději nedomýšlet, jak snadno se dají napáchat jen těžko napravitelné škody v oblasti nehmotné existence naší podstaty.

Každá škola posilující lidskou moudrost a umění je neopomenutelným kamínkem v mozaice výchovy nových generací nositelů a pokračovatelů moudrosti a umění. Moudrost/věda a umění jdou spolu ruku v ruce, není jednoho bez druhého, vždyť právě z jednoty obojího se zrodily univerzity. Velikou radost mně v tomto ohledu dělají umělecké obory rozvíjené tradičně na naší Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích. Každá výstava výtvarných prací studentů a jejich pedagogů je úžasnou potěchou ducha, ať už se jedná o malířskou, sklářskou či keramickou tvorbu nebo moderní instalace výtvarných děl jakou v poslední době byl úspěšný výstavní cyklus "Hledání ztraceného místa".

Nám, kteří jsme spojeni s přírodními vědami, slouží výtvarná díla studentů a pedagogů katedry výtvarné výchovy vystavovaná ve fakultní galerii D9 a dalších výstavních síních též jako inspirace, inspirace abstraktního pohledu na objekty živé i neživé přírody, inspirace k poznání mechanismů komunikace živého a funkčních vztahů živého a neživého. Každým novým počinem v tvorbě našich výtvarníků, studentů a jejich pedagogů, oslavujme řeckou bohyni Athénu za její statečnou ochranu moudrosti a uměni.

Vážení a milí, kolegyně a kolegové, studenti a pedagogové z katedry výtvarné výchovy, děkuji Vám velice za Vaše půvabné umělecké počiny, jakož i výchovu nadšených učitelů výtvarné výchovy, a přeji Vám hodně zdaru v tomto náročném konání do příštích let.

S úctou a srdečně
prof. RNDr. Libor Grubhoffer, CSc.
rektor Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích