DLT 2004
Hana Andrášová

Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání

Aktuální stav

První Kulatý stůl v letošním školním roce, pořádaný Střediskem vzdělávací politiky Ústavu výzkumu a rozvoje školství a Stálou konferencí asociací ve vzdělávání, (SKAV):
Základní princip, že ředitel má odpovědnost za kvalitu vzdělávání, a tím tedy také za vzdělávání učitelů, zůstává zachován.

Předpokládá se zavedení institutu studijního volna v trvání 12 dní, které je nárokové. Lze jej převádět z jednoho roku do druhého, nejdéle však jeden rok. O tom, kdy a jak může být čerpáno, rozhodne ředitel po dohodě s učiteli, a to podle Plánu dalšího vzdělávání, který projedná s odborovým orgánem.

Bude vydána vyhláška o kariérním růstu. Dnes stanovuje pravidla pro zařazování do platových tříd katalog prací. Představa je taková, že v 11. třídě budou začínající učitelé, ve 12. třídě bude drtivá většina učitelů a ve 13. třídě ti, kteří vykonávají významně složitější činnosti - mezi něž patří také tvorba ŠVP. Zavedení kariérního řádu bude nějaký rok trvat, nyní se tedy hledá nějaké řešení pro přechodné období. Jednu platovou třídu, potřebnou k jemnějšímu rozlišení náročnosti a kvality práce jednotlivých učitelů, tak supluje tzv. specializační příplatek (např. pro výchovné poradce apod.)

Ředitel VÚP Praha, p. Jeřábek seznámil přítomné se stavem RVP ZV. Dokument byl schválen 24. 8. 2004. Všechny základní školy v České republice budou mít povinnost připravit do začátku školního roku 2007/8 svůj školní vzdělávací program (ŠVP) a od 1. 9. 2007 podle něj začít vyučovat v 1. a 6. ročníku. Školám, které budou mít svůj ŠVP připraven dřív, legislativa umožní, aby podle něj zahájily výuku ještě před tímto datem. Finanční saturace přidaných hodin bude průběžně řešena. Základní školy (a nižší ročníky víceletých gymnázií, kterých se to také týká) teď mají tři roky na to, aby na svých školních vzdělávacích programech mohly pracovat.

Nejde v posledku o to, aby školy nějaký školní vzdělávací program měly, ale především o to, aby si ho samy vytvořily. Nelze samozřejmě vyloučit možnost, že si některé školy koupí prefabrikovaný "školní" vzdělávací program. To je ovšem postup ve vztahu k duchu reformy mylný, neboť právě tvorba školního vzdělávacího programu má a může být k impulsem k novému promýšlení vzdělávacích obsahů, ke zvažování smyslu vzdělávání, k reflexi vlastní práce a uskutečnění změn.
V systému vzdělávání by proto nemělo jít primárně o technologii tvorby dokumentu, ale o to, co je za ní. Počítáme v té souvislosti i s dalšími kroky podpory:
Do konce září bude dokončena pracovní verze Manuál pro tvorbu ŠVP.
Na stránkách VÚP bude spuštěn Metodický portál pro podporu RVP.
V rámci národního projektu Koordinátoři budou vytvořeny sylaby, které budou sjednocovat interpretaci myšlenek a principů kurikulární reformy a tvorby ŠVP. Týmem pracovníků VÚP a zástupců pilotních škol bude vyškoleno cca 200 školitelů, kteří vyškolí koordinátory tvorby ŠVP. Chceme, aby školení školitelů byla ukončována certifikací, neboť máme v úmyslu otevřít systém školení i dalším subjektům např. z řad nestátních neziskových organizací, přirozeně za předpokladu, že prokáží, že jejich výklad kurikulární reformy je v intencích RVP ZV.
Zkušenosti z pilotních škol ukazují, že klíčové jsou zejména úvodní fáze tvorby. Podstatné je nejprve na takovou práci připravit pedagogický sbor, není šťastné, když školní vzdělávací program napíše ředitel s týmem tří lidí. I na pilotních školách byli učitelé, kteří nebyli s koncepcí RVP ztotožněni. Významné pro naladění sboru ke společné práci na ŠVP byly dovednosti týmové spolupráce, komunikativní dovednosti apod.
Dalším důležitým momentem pro motivaci pedagogů je čtení dokumentu RVP ZV jako čtení s porozuměním. Tedy nikoli, aby matematik na škole přečetl z RVP ZV část věnovanou matematice, ale společně přečíst celý dokument, diskutovat o něm a vzájemně si naslouchat. Následovat by měla část analytická, např. SWOT analýza. Jde o analýzu směřovanou dovnitř školy, není tedy nutné cokoli si nalhávat, cokoli předstírat, analýza bude mít nějaký význam pouze v případě, že bude objektivní a věcná. Každý ředitel školy by měl na jejím provedení trvat - od ní se bude odvíjet, kam chce škola dále směřovat.

Nezbytné je začít pracovat s novým pojmoslovím. Nejde přitom jen o osvojení si pojmů, ale o pochopení jejich obsahu. Zejména u klíčových kompetencí jako ústředních pilířů rámcových vzdělávacích programů je významné uvědomit si, skrze jaké kategorie jsou převáděny až na úroveň očekávaných výstupů jednotlivých oborů.

Další cizí jazyk byl dočasně stanoven jako volitelný. Byla vymezena vázaná a volná disponibilní časové dotace (DČD). Vázaná DČD: 6 hodin na Další cizí jazyk na 2. stupni.

 

Předpoklady pro tvorbu ŠVP ZV:

• týmová práce učitelů němčiny na škole
• ujasněnost koncepce výuky až po poslední ročník
• spolupráce s ostatními učiteli (zeměpis; dějepis; čeština; tělesná, výtvarná, hudební výchova; biologie; matematika; občanská výchova atd.)
• mít k dispozici základní pedagogické dokumenty (RVP, manuál, Společný evropský referenční rámec pro jazyky, portfolio, Profile Deutsch, časopis Cizí jazyky)
• požadovat DVPP (znát základní charakteristiku komunikativní socio-interkulturně zaměřené metody; umět efektivně využívat PC, mít informace o aktuálních tendencích ve výuce cizích jazyků atd.)

Podněty k přípravě školního vzdělávacího programu pro němčinu:

• Výuka CJ vede k osvojení tří základních kompetencí:
  • kompetence komunikativní
  • kompetence socio-interkulturní
  • kompetence "učit se učit"

Tvorba jakéhokoliv vzdělávacího programu pro cizí jazyk musí vždy vycházet z vytýčení progrese učiva v jednotlivých oblastech a z dovednosti jejich propojení. Učitelé cizích jazyků se tak dostávají do nezáviděníhodné situace, která vyžaduje více než nadměrné úsilí a dovednosti. Situaci komplikuje i fakt, že většina u nás používaných učebnic je starší než Společný evropský referenční rámec pro jazyky a RVP a mnohé ani nekorespondují se zásadami komunikativní metody. Učiteli proto nestačí pouze rozepsat obsah učebnice.

Progresi učiva je nutno stanovit např. v těchto stěžejních oblastech:

• poslech s porozuměním
• ústní komunikace
• čtení s porozuměním
• psaní, včetně psaní tvořivého
• výslovnost (suprasegmentální + segmentální prvky)
• slovní zásoba (A1 - 400 slov; A2 - 850 slov; B1 - 1.500 slov; B2 - 4.500 slov s více než 8.000 sémantickými významy
• gramatika
• pravopis
• práce s literárním textem
• reálie, interkulturní učení

Vždy je nutno vycházet ze základní charakteristiky dané úrovně osvojení jazyka (A1 - C2), pracovat s portfoliem a kooperovat s ostatními pedagogy na škole.